Kdysi byl nebo alespoň měl být Facebook sociální sítí, tedy možností spojení se blízkých lidí. Mohli se tu tedy setkávat přátelé, jež od sebe oddělovaly klidně i tisíce kilometrů, mohli si tu sdělovat, co jim na jazyk přišlo, posílat si fotografie. Dali se tu ale nalézat i přátelé dávno ztracení nebo naopak úplně noví, což se nakonec v nejednom případě zvrtlo v úplný nesmyslný hon na rádoby přátele, s nimiž by si člověk často při osobním kontaktu vůbec nic nezačal a obešel je velkým obloukem, kvantita tu předčila kvalitu.
A nejen že to nejednou takto „pokazili“ sami uživatelé, ale nakonec se přidal i Facebook sám. I on se obklopil „přáteli“ typu Instagram, WhatsApp, Oculus a řadou dalších dceřinných firem a začal lézt lidem do soukromí. A to nejednou více než citelně.
Dnes Facebook aktivně využívá nástroje k vyhledávání a získávání údajů o uživatelích internetu, a to leckde. A zajímají ho i ti, kdo s ním nemají vůbec nic společného, ti, kdo ho aktivně nevyužívají.
A když se to člověku nezamlouvá? Když nechce být v neustálém hledáčku „velkého bratra“? Když nechce být jedním z oněch 1,4 miliardy aktivních uživatelů, kteří denně na Facebook zavítají, aby tam zanechali svou stopu?
Pak mu nezbývá, než se nechat nevratně odstranit, vymazat.
Jenže opustit Facebook, to je pomalu stejně obtížné jako kdysi opustit sovětský blok směrem na západ. A podobné je to i v tom, že existuje mnoho důvodů, .
Když se člověk rozhodne definitivně zmizet a už se nevrátit, může tuto volbu jednoduše odkliknout v nabídce. Jenže mu nebude vyhověno. Ba naopak mu budou kladeny obstrukce hodné soudruhů z minulého režimu.
Oním kliknutím totiž pouze začíná běžet dvoutýdenní lhůta, jež smazání předchází. To aby si to člověk případně mohl rozmyslet, kdyby chtěl, aby nedošlo k odstranění třeba nedopatřením nebo z cizí zlé vůle.
Ovšem pak se člověk už nesmí přihlásit. Na Facebook ani na jiný web, program či aplikaci, se kterou má Facebook nějakým způsobem co do činění. Protože v takové chvíli začne běžet ona dvoutýdenní lhůta zase od začátku.
Člověk tak musí zůstat ony dva týdny zcela z dosahu Facebooku a všech jeho „přátel“. A ani pak ještě nemá vyhráno, protože všechna jeho data zůstávají ještě čtvrt roku na síti. A to sdílené s někým jiným nezmizí nikdy.
Jako za soudruhů. Kdy bylo skoro nemožné utéct na západ, a i když se to někomu podařilo, stejně si mohl být jist, že se na něj nezapomnělo. V dobrém i tom nedobrém.
